ÚvodZachování zdraví a krásy Analýza prvků ve vlasechPrvky v lidském organismuVÍM, JAK JIMKontakt
Bioprvky

Role bioprvků

Minerální přeměna

Koenzim Q10

Metabolizmus Fe

Role zinku

Vitamín A

Vápník

 

 

Koenzym Q10 - pohled na roli

VE VÝŽIVĚ A V TERAPII.

Biochemický a fyziologický aspekt přítomnosti koenzymu Q10 v organizmu člověka.

Koenzym Q10 (ubichinon, ubidekarenon) je derivát 2-metylo-5,6-dimetoxichinonu, má 3 atomy uhlíku a různý počet izoprenoidových zbytků. Označení ubichinon nebo koenzym Q10 je záměnné a index při písmenu Q informuje o počtu izoprenoidových zbytků na bočním řetězci koenzymu (koenzym Q10 - 10 zbytků). Jestliže ubichinon 50 obsahuje stejné množství atomů uhlíku v řetězci, odpovídá to 10 izoprenoidovým zbytkům ( koenzym Q10 = ubichinon 50, koenzym Q9 = ubichinon 45).
Velké rozšíření ubichinonů v přírodě vychází z jejich funkce, kterou mají v živých buňkách; byla nalezena jejich přítomnost v mikroorganizmech, rostlinách, v živočišné říši u obratlovců i bezobratlých. V lidských tkáních se objevuje hlavně koenzym Q10 a Q9, přičemž všechny částice s krátkým řetězcem jsou nakonec přeměněny na Q10.
Syntéza těchto sloučenin probíhá na mitochondriálních membránách. Výchozí surovinou pro bonzochinonový kruh je fenylalanin nebo tyrozin. Skupiny, které jsou nezbytné pro jeho metylaci jsou přenášeny za spoluúčasti kyseliny listové a cyankobalaminu, z methininu, zatímco boční izoprenoidový řetězec vzniká z mevaloňanu.
Účinek koenzymu Q10 v živém organizmu je podmíněn faktem, že může být naopak přeměněn z podoby chinonové, prostřednictvím volného radikálu- semiubichinonu, na zcela redukovaný ubichinol. Může také vzniknout metabolit- ubichromenol, jehož úloha není dosud známa.
V souvislosti s výše uvedeným, má koenzym Q v organizmu savců dvě základní funkce:

- je přenašečem elektronů a protonů v mitochondriálním dýchacím řetězci a tím napomáhá
biosyntéze vysokoenergetických fosfátových sloučenin (ATP) a
- jako antioxidant v systému chinon-hydrochinon chrání organizmus před účinkem volných radikálů.

Úloha koenzymu Q v mitochondriálním dýchacím řetězci je dobře známa, jelikož zprostředkovává přenos elektronů s flavoproteinů na systém cytochromu b a c na vnitřní mitochondriální membráně (obr.1). Na povrchu vnitřní membrány jsou bílkovinné fosforylující jednotky, které jsou odpovědné za biosyntézu vysokoenergetického ATP.

Shodně s teorií Mitchella, každý z komplexů I.,II a III dýchacího řetězce funguje jako protonová pumpa. Cyklus Q, který vysvětluje tento mechanizmus, je na obrázku 2.
Zde je nutno dodat, že i když izoprenoidový boční řetězec se neúčastní na redox reakci, je ale nezbytný pro zakotvení a orientaci chinonu ve dvojité mitochondriální membráně a délka řetězce ovlivňuje rozpustnost chinonů v membránách.

Potvrzení účasti semiubichinonu na transportu elektronů bylo příčinou spekulací na téma možnosti jeho vlivu na vznik peroxidových radikálů během mitochondriálního dýchání. Na druhé straně je zjištěno, že zcela redukovaná podoba ubichinonu- ubichinol může být antioxidantem v procesu peroxidace lipidů v mitochondriích a submitochondriálních strukturách. Ubichinol předchází iniciaci a také propagaci peroxidace lipidů (obr.4), zatímco vitamin E působí pouze v etapě propagace. Za toto chování vděčí ubichinol své lokalizaci v hydrofobní části fosfolipidové membrány, kam jsou tyto reakce umístěny. Ale důležitější je, že se podílejí na mechanizmu protonové pumpy cyklu Q, který umožňuje regeneraci ubichinolu z formy radikálu semiubichinonu.
Objevuje se ale otázka, jestli mitochondriální ubichinol předchází pouze peroxidaci lipidů nebo se jeho ochranný účinek týká také proteinů a DNA. Dále, zda proces poškozování bílkovin a DNA způsobený jejich oxidací probíhá následně i nebo současně s peroxidací lipidů. Výsledky zkoumání Castilliho a kol. ukazují, že jakkoli je koenzym Q účinný jako antioxidant lipidů mitochondriální membrány, jeho účinnost se nevztahuje na bílkoviny. Jiní autoři hlavně podtrhují jeho ochrannou funkci ve vztahu k lipidům případně jeho úlohu v regeneraci b-tokoferolu. Prieme a kol. nepotvrdili vliv suplementace koenzymem Q10 na snížení koncentrace biomarkru oxidace DNA v moči kuřáků. Další výsledky výzkumů Tomasettiho a kol. ukazují, že i když suplementace koenzymem Q10 zvyšuje rezistenci DNA lymfocytů k peroxidaci, ve které jsou prostředníkem okysličené lipidy, nechrání před roztrháním stuhy DNA.

Vedle výše uvedených dvou základních funkcí koenzymu Q10 v lidském organizmu, se projevuje jeho druhotné působení tím, že stabilizuje mitochondriální membránu, ovlivňuje aktivitu natrio-kaliové ATP-ázy, zmenšuje deficit elektronů v mitochondriích, brzdí aktivitu nitrobuněčných fosfolipáz a v další etapě ovlivňuje obranné reakce organizmu a zlepšuje psychickou a fyzickou pohodu člověka.
Biosyntéza ubichininů probíhá především v mitochondriálních membránách, proto také 40-50% jejich nitrobuněčného množství připadá na mitochondrie, 25-30% se nachází v jádru a 5-10% v cytosolu. Omezené množství ubichinonů proniká buněčnou membránou do krve, kde se váže s lipoproteiny plazmy. Ale na rozdíl od jiných produktů metabolizmu mevaloňanu (cholesterol, dolichol), ubichinon pravděpodobně není distribuován do jednotlivých tkání krevní cestou. Exogenní koenyzm Q10 je po rezorpci z trávicího systému přenášen do jater lymfatickou cestou. Kromě jater byl velký obsah této látky nalezen v srdci, ledvinách, slinivce, slezině a v plicní tkáni (Tabulka 1). Jeho množství se v jednotlivých tkáních postupně snižuje s věkem. S postupným snižováním množství koenzymu Q10 s věkem koresponduje drastický vzestup obsahu dolicholu, přičemž hodnota cholesterolu se příliš nemění.
Lipofilnost částice ubichinonu 50 podmiňuje jeho složitou farmakokinetiku. K rozložení částice dochází prostřednictvím oxidace a odštěpení izoprenoidového řetězce a v konečné fázi vznikají glukuronidy, které jsou vylučovány ledvinami v množství 10-20 mmg (ženy) a 50-55 mmg (muži). Poločas vylučování ubichinonu ze tkání činí kolem 50-125 hodin.

Úloha koenzymu Q10 ve výživě člověka.
Koenzym Q10 plní v organizmu úlohu vitaminu, který je nezbytný pro život každé buňky, ale protože je lidským organizmem syntetizován, je nazýván látkou podobnou vitaminu nebo podmíněným vitaminem.
Jelikož se neustále rozšiřují znalosti o úloze vitaminů a výživových látek v reakcích, které probíhají na úrovni buněk nebo na molekulární úrovni, názory na nedostatek těchto látek jsou stále korigovány. Současné názory na tento problém formuloval Cheall:

- nedostatek výživových látek se může projevit na molekulární úrovni nebo v biochemických reakcích dlouho předtím, než jsou projevy klinické;
- popsané nezbytné výživové látky by měly být rozšířeny o některé karotenoidy a flavonoidy a také lidské metabolity, jakým je koenzym Q10, karnitin a kyselina b-liponová, které jsou součástí stravy;
- individuální potřeba výživových látek je dána geneticky, je dále podmíněna intenzitou aktuálních biochemických procesů organizmu a zevními podmínkami;
- různé výživové a terapeutické dávky vitaminů nemají smysl, protože u některých lidí podpora fyziologických metabolických procesů vyžaduje velké dávky vitaminů.

Rozhodující pro nedostatečnou dodávku výživových látek do organizmu je fakt, že ruku v ruce s rozvojem techniky a civilizace se snížily energetické nároky organizmu, ale potřeba nezbytných výživových látek se nezměnila. Proto, aby bylo možno přizpůsobit množství přijaté energie v potravě snížené energetické potřebě organizmu, lidé omezují množství potravy.To často vede k současnému sníženému příjmu neenergetických složek a v důsledku k nedostatku vitaminů a jiných výživových sloučenin, také ubichinonů. Hlavním zdrojem ubichinonů však není potrava, ale biosyntéza.
Dosud není jisté, jakou rychlostí tato reakce probíhá, ani je-li vnitřně regulována v závislosti na potřeby organizmu. Někteří autoři tvrdí, že dodávání exogenního koenzymu Q10 nemá vliv na jeho biosyntézu.
Všeobecně se uznává, že hodnota ubichinonů v organizmu dospělého člověka činí 0,5-1,5g, z čehož je kolem 5-10mg dodáváno potravou. U lidí stejně jako u zvířat se kolem 80% koenzymu vyskytuje v redukované formě ( jako ubichinol), přičemž poměr obou forem této sloučeniny je různý v jednotlivých tkáních (tabulka 1).

Kalen a kol. prokázali, že lidská tkáň dosahuje maximálních hodnot ubichinonu kolem 20.roku života a potom dochází ke snižování jeho obsahu, které je způsobeno příliš malým množstvím exogenního koenzymu Q10 dodávaného s potravou, které vystupuje zároveň se stavy, kdy organizmus má vyšší spotřebu koenzymu Q10.

Hlavní příčinou oslabené biosyntézy ubichinonů je nedostatek substrátů, které jsou zapotřebí pro její průběh, některých aminokyselin (fenylalanin, tyrozin, methionin) a také vitaminů (kobalamin, kyselina listová, niacin, pyridoxin, kyselina pantotenová). Tento stav je nejčastěji způsoben nesprávnou výživou, zvláště redukčními dietami nebo metabolickými chorobami, které vyžadují speciální dietu, jako je např. fenylketonurie. Významně nižší koncentrace koenzymu Q10 v plazmě nemocných s fenylketonurií autoři výzkumů vysvětlovali dietou chudou na bílkoviny. To může být také příčinou oslabení biosyntézy ubichinonů u starších lidí. Ale Emster vysvětluje tento jev jinak; přiklání se spíše k teorii volných radikálů během stárnutí. Má za to, že přítomnost volných radikálů způsobuje zesílení procesů ničení bílkovin a DNA ve tkáních starších lidí a to je příčinou zvýšené spotřeby ubichinonu k neutralizaci těchto radikálů. Odhaduje se, že s potravou je do organizmu denně dopraveno 5-10mg ubichinonu a že zbytek potřebného množství pokrývá biosyntéza. Není ale možno vyloučit, že při popsaných stravovacích zvyklostech nebo při jednostranné dietě může být množství exogenního koenzymu Q10 značně sníženo.Tato situace je jasně vidět v případě parenterální výživy nebo nulové diety, kdy jeho dodávka klesá prakticky k nule. Také přísné vegetariánství, nízkotučná dieta při hypercholesterolemii, jednostranné diety, které jsou užívány při redukcích nebo u lidí s nemocemi zažívacího traktu, vedou ke značnému snížení množství přijímaného koenzymu Q10.

Zvláštní příčinou snížení hodnoty ubichinonů v lidské potravě je zpracování potravin. I když není příliš mnoho prací na téma stálosti těchto sloučenin v potravinách, i tak z nich vyplývá, že způsob zpracování potravin není bez vlivu na stálost koenzymu Q10. Vaření nebo pečení sóji vede k úbytku obsahu ubichinonů řádově 50%, během sušení a fermentace jsou ztráty ještě větší. Weber a kol., kteří zkoumali stravu Dánů, nalezli 14-32% rozložení koenzymu Q10, který byl obsažen v potravinách, které byly smaženy a chybění změn v potravinách vařených. Z toho plyne, že během zpracování a uchovávání potravin je třeba počítat se značným úbytkem ubichinonů, které jsou v nich obsaženy.

Předpokládá se, že v situacích zvýšené energetické spotřeby organizmu, například při intenzivním sportovním výkonu, při těžké fyzické práci, v těhotenství, ve stresu, stoupá spotřeba ubichinonu v organizmu a není dostatečně kryta biosyntézou. Tento jev je vysvětlován tím, že zvýšená energetická spotřeba více zatěžuje systém transportu elektronů a tím kromě jiného zvyšuje spotřebu koenzymu Q10. Na druhé straně v situaci tzv. oxidačního stresu je potřebné větší množství ubichinonu k neutralizaci zvýšeného množství vzniklých volných kyslíkových radikálů. Toto potvrzují výsledky výzkumů Quilese a kol., které byly provedeny na laboratorních zvířatech, která byla krmena potravou bohatou na ubichinony a u kterých byl vyvolán oxidační stres. Ve skupině zvířat, která byla podrobena fyzickému výkonu, byla nižší hladina koenzymu Q10 v plazmě a vyšší v mitochondriích kosterních svalů než u zvířat odpočatých. Z toho vyplývá, že v odpovědi na oxidační stres dochází v organizmu ke změně rovnováhy mezi hladinou antioxidantů v krevní plazmě a v mitochondriích tkání. Kontush a kol. dokázali, že hladina ubichinolu v plazmě pacientů s hyperlipidémií nebo u kuřáků je významně nižší než u lidí zdravých. Z toho usoudili, že hladina ubichinolu v plazmě by mohla být ukazatelem, zda byl organizmus vystaven oxidačnímu stresu in vivo. To je zvláště důležité k odhalení časných stádií poškození, která jsou způsobena volnými kyslíkovými radikály. U sportovců vlivem velké fyzické námahy byla větší intenzivita oxidace lipidů v plazmě a v souladu s tím také zvýšené hladiny ubichinolu, ale výkon organizmu zůstal beze změn.

Zvláštní skupinou lidí se sníženou hladinou endogenního koenzymu Q10 ve tkáních jsou osoby vystavené účinku toxických látek, v to počítaje také některé léky, tabák a jiné pochutiny. V jejich případě je zvýšené množství endogenního koenzymu Q10 spotřebováváno na neutralizaci některých toxických sloučenin, které často vznikají v důsledku působení volných radikálů.
Jestliže shrneme příčiny nedostatku koenzymu Q10 v lidském organizmu, je možno formulovat možnosti prevence pomocí:

- cíleného dodávání v potravě,
- obohacením některých složek potravy koenzymem Q10
- šetrným zacházením s potravinami během jejich zpracování a uchovávání
- substituce exogenním koenzymem Q10
- omezení nadbytku pochutin
- vyvarování se stresů

Omyly ve stravování hrají významnou úlohu při objevení se nedostatku endogenního koenzymu Q10, protože na jedné straně narušují syntézu ubichinonů jestliže je v potravě nedostatek některého substrátu, na druhé straně jsou příčinou nedostatku exogenního koenzymu Q10.
Ubichinony jsou přirozenými součástmi lidské potravy, při čemž převažují sloučeniny s 10,9 méně často s 8-článkovým izoprenoidovým řetězcem (koenzym Q10, Q9 a Q8 ). Zvláště bohaté na koenzym Q9 jsou zrna obilnin a otruby (Tabulka 3). Proto celozrné produkty obsahují větší množství ubichinonů než výrobky z bílé mouky. Dále v sóji, motýlokvětých rostlinách a ořeších je hlavně koenzym Q10 . Tento koenzym ve velkém množství obsahuje maso a ryby. Ve skupině zeleniny je v čele špenát a brokolice, zatím co okurky a salát, stejně tak i brambory, neobsahují koenzym Q. Velké množství ubichinonů, látek, které se dobře rozpouštějí v tucích, se objevují v některých olejích.
Již uvedený Weber a kol. zjistili, že v průměrné dietě dánské populace, která obsahuje 3-5mg koenzymu Q10 denně, 64% tohoto množství je z masa a drůbeže, zatímco obilniny, ovoce a rostlinné tuky mají menší význam. Zdrojem koenzymu Q9 ( 1mg denně) jsou rostlinné tuky a obilniny. Autoři práce upozornili, že obsah koenzymu v denní stravě je nižší než dávka doporučovaná jako suplementace stravy ( 10-30mg denně).
Stejní autoři porovnávali hladinu koenzymu Q10 v plazmě, který pocházel z přirozené stravy ( vařené vepřové srdce) nebo z kapslí. Zjistili, že i když je koncentrace této sloučeniny u lidí, kteří se živí přirozeně o něco vyšší, nebyl tento rozdíl statistický významný.
Účinek koenzymu Q10 jako antioxidantu není podmíněn přítomností vitaminu E ani selenu ve stravě, ale je potřebný zinek. Jak vyplývá z výzkumů Olssena a kol., rychlost regenerace ubichinolu z ubichinonu vzrůstá za přítomnosti zinku desetinásobně.
Jinou zajímavou vlastnost koenzymu Q10 pozorovali Edenharder a kol. zjistili, že tento koenzym snižuje mutagenní aktivitu šesti vybraných heterocyklických aminů, které jsou přítomny ve vařené stravě.

Role koenzymu Q10 v terapii.
Výsledky výzkumů různých autorů publikované ve posledních dvaceti letech ukazují, že mnoho chorobných stavů lidského organizmu doprovázejí změny koncentrace endogenních ubichinonů v různých tkáních. Jejich zvýšená hladina v mozkové táni člověka doprovází Alzheimerovu chorobu nebo změny způsobené priony v mozku myší.Velmi často se nachází snížení obsahu ubichinonů ve tkáních zvláště v případě kardiomyopatie, degenerativních onemocnění svalů, u některých novotvarů, cukrovky, paradentozy. Dosud není jasno, jsou-li tyto změny příčinou nebo jsou-li následkem vyjmenovaných onemocnění.
Také užívání některých léků může způsobit svým vedlejším účinkem změny v obsahu ubichinonů ve tkáních. Zvláště se to týká inhibitorů reduktázy HMG-CoA používaných při léčbě hypercholesterolémie. Naopak proliferátory peroxisomů (např. klofibrat) vedou k nárůstu hladiny ubichinonu ve tkáni jater, srdce a kosterního svalstva potkanů. Tento efekt je připisován intenzivní tvorbě peroxidu vodíku, který je způsoben podáváním tohoto léku a v souvislosti s tím zvýšené potřebě antioxidantu.

Biesalski předpokládá, že mechanizmem, který vyvolává degenerativní onemocnění, jako jsou novotvary, skleróza, zánětlivé stavy, může být ničení buněčných (lipidové membrány) nebo mimobuněčných struktur (bílkoviny, nukleinové kyseliny) volnými radikály. Častost výskytu vysoce reaktivních struktur kyslíkových radikálů, alkoxylů a peroxylů je vázána na kyslíkové změny buněk a také na exogenní činitele, jako je ionizující záření nebo otrava prostřední, které mohou mít vliv na zvyšování jejich množství. K nitrobuněčnému poškození v důsledku oxidačního stresu dochází, když volné radikály v nekontrolované řetězové reakci začnou stahovat elektrony z jiných sloučenin a takto inciují vznik dalších volných radikálů. Z toho vyplývá, že za patologických stavů organizmu, které jsou způsobeny ničící činností volných radikálů, bude podání koenzymu Q10 cílené.
Léčebné použití koenzymu Q10 bylo velmi podrobně popsáno v pracích Danyse a Kwiecinského v roce 1997, proto se zmíním pouze o některých aspektech tohoto problému.

Doporučené doplnění léčby chorob srdečního svalu koenzymem Q10 jsou kardiomypatie, srdeční nedostatečnost, koronární insuficience nebo srdeční arytmie. Mechanizmus terapeutického účinku této látky při srdečních onemocněních nebyl dosud objasněn, ale spolupůsobí zde ochrana buněk srdečního svalu před účinky ischemie nebo poruch difuze, stabilizace mitochondriální membrány nebo vliv na aktivitu natrio-kaliové ATP-ázy. Kuklinski předcházel komplikacím u nemocných po prodělaném infarktu myokardu, kterým podával koenzym Q10. Neobjevily se poruchy rytmu, srdeční nedostatečnost nebo druhotný infarkt. Dále Danysz dokazuje, že koenzym rovněž snižuje toxicitu srdečních glykozidů, antagonizuje některé nežádoucí účinky b-adrenolytik, na druhé straně prodlužuje působení enalaprilu a nitrendipinu.

Vezmeme-li v úvahu ochranný účinek ubichinonu na srdeční sval a navíc jeho úlohu v procesech tvorby energie v buňce nebo při oxidačním stresu, lze očekávat, že bude zlepšovat fyzickou výkonnost organizmu. Výsledky výzkumů mnoha autorů potvrzují tento předpoklad. Týkají se především trénujících sportovců, bylo také popsáno zlepšení u lidí s polymyopatií. Jsou ale také opačné výsledky: u maratonských běžců nebyl potvrzen vliv podávání koenzymu Q10 na snížení koncentrace kreatinkinázy nebo laktátu v plazmě, ale zvýšil se podíl frakce ubichinolu, to je antioxidační schopnosti plasmy. Také Malin a kol., který zjišťoval fyzickou výkonnost osob vystavených intenzivnímu sportovnímu tréningu, nenašel rozdíl mezi skupinou suplementovanou koenzymem Q10 a placebem. Ale jistě v případě nedostatku endogenního koenzymu Q10 v důsledku oxidačního sportovního stresu způsobeného intenzivním fyzickým výkonem, je nutné cílené doplnění exogenním koenzymem Q10.
Další skupinou jsou onemocnění oběhového systému. Po podání koenzymu Q10 došlo ke zlepšení u hypertenze a aterosklerózy. Dandysz a Kwiecinski shrnuli výsledky výzkumu týkajících se hypertenze a došli k závěru, že pozitivní výsledek léčení byl dosažen především u pacientů s nízkou výchozí koncentrací koenzymu Q10 v krvi, a nebo že výsledek je závislý také na aktivitě oxidoreduktázy jantaranu a endogenního koenzymu Q..Už dávno je známo, že rozhodující úlohu při rozvoji aterosklerózy má vysoká hladina cholesterolu v krvi, zvláště frakce LDL.

ORGÁN

OBSAH UBICHINONU (mmg/g tkáně)

% PODÍL REDUK. FRAKCE

SRDCE

114,0

61

LEDVINY

66,5

75

JÁTRA

54,9

95

SVALY

39,7

65

SLINIVKA

32,7

100

PLÍCE

7,9

25

Tabulka 1-Obsah ubichinonu v lidských tkáních a podíl jeho redukované frakce.

ORGÁN

VĚKOVÁ SKUPINA

39 - 43 let

77 - 99 let

SRDCE

- 32 %

- 57 %

LEDVINY

- 5 %

- 17 %

JÁTRA

- 27 %

- 35 %

SLINIVKA

- 30 %

- 48 %

PLÍCE

- 8 %

- 69 %


Tabulka 2- Změny obsahu koenzymu postupující s věkem v orgánech člověka ( referenční skupina 19-21 let).

Lipoproteiny o malé hustotě (LDL), které jsou v důsledku okysličení volnými radikály změněny, získávají aterogenní účinnost, ale za přítomnosti ubichinolu dochází k zabrzdění peroxidace lipidů a teprve po jeho úplném spotřebování dochází k tvorbě peroxidů z esteru cholesterolu, triglyceridů a fosfolipidů. Sereberuani a kol. potvrdili, že koenzym Q10 způsobil zmenšení velikosti plátů a blokoval povrchní receptor vitronektinu a tím ztížil tvorbu shluků na stěnách cév u pacientů s oběhovým onemocněním.

Nedostatek endogenního koenzymu Q byl také nalezen u nemocných s cukrovkou a ukázalo se, že doplnění tohoto nedostatku způsobilo snížení koncentrace glukózy v krvi. Příčinu tohoto jevu vidí McCarty ve spojitosti mezi intenzivitou procesů mitochondriálního dýchacího řetězce a mechanismem, s jehož pomocí zvýšená hladina glukózy v plazmě stimuluje vylučování inzulínu beta buňkami slinivky. Říká, že vyšší koncentrace koenzymu Q10 zesiluje procesy dýchacího řetězce a nebo aktivitu glycerolo-3-fosfátové dehydrogenázy. Tímto efektem se upravuje funkce beta-buněk, která je stimulována hladinou glukózy.

Pozitivní efekty při podávání koenzymu Q10 byly získány u dědičné neurodegenerativní Huntingtonovy chorei. Koroshetz a kol. zjistili, že zařazení koenzymu do terapie způsobilo významné snížení hladiny laktátů v mozkové kůře nemocných a mimo to objasnily příčinu všeobecného deficitu energie,jež je u této choroby přítomen.
Danysz v práci, která se týká použití koenzymu Q10 v léčbě nachlazení podtrhuje jeho imunostimulační účinek a příznivý vliv na reparační a regenerační procesy v organizmu. Vyjmenované vlastnosti ubichinonu a také fakt, že u 60-90% pacientů s nachlazením byl nalezen jeho nedostatek, se staly podnětem k použití koenzymu Q10 v léčbě této nemoci. Na základě výsledků různých autorů bylo přijato, že tato látka, podávána zároveň ve větších dávkách (90 ml/24hod) i do zubních chobotů, má příznivý účinek na některé projevy nachlazení, s efektem snížení počtu bakterií, zmenšení hloubky váčků a snížení jejich náchylnosti ke krvácení.

Stimulující vliv koenzymu Q10 na imunitní systém je výsledkem zvýšení aktivity fagocytů, zvýšení počtu NK buněk a lymfocytů a také zvýšené produkce imunoglobulinu G.Tento směr působení koenzymu je s pozitivním výsledkem využit při jeho zařazení do terapie některých nádorových onemocnění, AIDS nebo infekcí.
Existují zprávy o pozitivním vlivu ubichinonů na psychiku člověka, zvláště u osob se sklonem k depresi. Suplememtace koenzymem Q10 způsobila zlepšení jejich duševní pohody zároveň se změnou nálady, zvětšení zájmu o okolí a zlepšení adaptačních schopností; ustupovala taky deprese vznikající v obdobích roku s krátkými dny.
Nedostatky endogenního koenzymu Q10 doprovázejí často jisté stavy organizmu, jež nelze nazvat nemocí, jako je stárnutí nebo obezita. U obézních lidí může být jeho nedostatek odpovědný za zpomalení metabolických procesů v buňce s tím, že po jeho doplnění docházelo ke snížení tělesné hmotnosti. Odtud časté zařazení ubichinonu do diety osob, které chtějí zhubnout. Podávání této látky otylým je doporučeno už s ohledem na složení redukčních diet obvykle chudých na exogenní koenzym Q10 nebo na substráty nutné k jeho syntéze.

Je známo, že využití koenzymu Q10 v geriatrii by mělo přinést úlevu od určitých potíží nebo nemocí, které se ve zvýšené míře objevují u starších lidí, protože se přišlo na to, že stárnutí organizmu je doprovázeno snížením koenzymu v tkáních. Jak již bylo uvedeno, zlepšení bylo dosaženo u onemocnění srdce, nedostatečnosti oběhu, u poruch prokrvení končetin, v profylaxi a terapii sklerózy a při snížené fyzické výkonnosti. Naopak diskutabilní je vliv ubichinonu na délku života. V citovaných pracích Danysze, který prováděl výzkumy na myších, podávání koenzymu Q10 prodloužilo jejich život o 56% při zachovalé normální aktivitě a dobrém zevním vzhledu. Naopak z výzkumu Lonnrota a kol. vyplývá, že celoživotní suplementace koenzymem Q10 u krys neměla vliv na prodloužení jejich života ani na ukládání lipopigmentu závislém na věku, které svědčí o peroxidaci nenasycených mastných kyselin.

I když se mnohdy objevují na téma úlohy exogenního koenzymu Q10 v terapii některých onemocnění různé kontroverzní zprávy, není pochyb, že tato látka po proniknutí do krevního oběhu chrání buňky endotelu a lipoproteiny (LDL) plazmy a předchází poškození , které je způsobeno volnými radikály v průběhu zánětu. Široké možnosti antagonizace vlivu přítomnosti volných radikálů a účast na energetických procesech organizmu opodstatňují zařazení koenzymu Q10 do léčby některých nemocí a jeho použití u některých karencí nebo v suplementační dietě.
Dosud nebyly popsány toxické projevy způsobené podáním koenzymu tím spíš, že ubichinony jsou přirozenými produkty biosyntézy organizmu.Byli sice zaznamenány případy přecitlivělosti zažívacího traktu a také nervozita nebo poruchy koncentrace, ale toto nejsou projevy specifické pouze pro ubichinony. Během zkoumání dlouhodobé toxicity, kdy byl koenzym Q10 podáván laboratorním zvířatům po dobu 52 týdnů, nebyly zaznamenány změny chuti či tělesné hmotnosti, nevznikly žádné klinické projevy ani se nezměnila mortalita zvířat.

 

 

 

POTRAVINA

OBSAH UBICHINONU (mmg/g)

POTRAVINA

OBSAH UBICHINONU
(mmg(g)

OBILNINY

 

MASO

 

Pšenice

6

Hovězí

31

Zrno

103

Vepřové

24-41

Klíčky

23

Drůbež

21

Liliřoce

10

MLÉČ.VÝROB.

 

Ječmen

12

Kravs,mléko

0,2

Oves

29

Sýr

0,42

ZELENINA

 

Máslo

7

Brokolice

9

RYBY

 

Brambory

1

Makrela

43

Květák

1

Sardinky

64

SEMENA

 

Úhoř

11

Sója

19

OLEJE

 

Buráky

27

Slunečnicový

21

Lísk.ořechy

17

Sójový

8


Tabulka 3-Obsah koenzymu Q v potravinách

Poezzi a kol. během práce na farmaceutické formě koenzymu zjistili největší koncentraci této látky v plazmě psů, kterým podávali preparát v podobě kapslí se sojovým lecitinem. Jiní autoři prokázali, že během dlouhodobé suplementace biodostupnost koenzymu z granulátu a olejového preparátu byla podobná, přičemž jednorázová dávka 30 mg nezměnila jeho hladinu v plazmě u lidí. Aby byl získán terapeutický efekt, je nutno koenzym Q10 podávat po delší dobu v denní dávce 30-100 mg. Vždy ale jako alternativa k syntetickému koenzymu Q10 je správně sestavená strava, tím spíše, že koncentrace koenzymu pocházejícího z vařených vepřových srdcí nebo kapslí v plazmě se příliš nelišily.

Závěrem lze říci, že případnému nedostatku endogenního koenzymu Q10 je možno předejít racionálně sestavenou dietou, která musí obsahovat koenzym Q (látka rozpustná v tucích) a nebo substráty potřebné k jeho biosyntéze (aminokyseliny, vitaminy). Naopak v případě nedostatku, který doprovází některá onemocnění nebo nechorobné stavy, se doporučuje zařadit do terapie netoxický, syntetický koenzym Q10 .